Dovolená – čas odpočinku, nebo stres a zátěž?

Před měsícem jsem se vrátila z dovolené a kdybych ji měla shrnout několika slovy, nebyla by to „báječná dovolená“ ani „perfektní odpočinek“. Přitom právě taková očekávání jsem před odjezdem měla.

Nebojte se, nečeká vás seznam katastrof a stížností. Dovolená měla spoustu krásných momentů a jsem ráda, že jsme ji zažili. Přesto přinesla několik „ale“, která mě přivedla k zamyšlení nad tím, jak často si od dovolené slibujeme něco, co nám nakonec nepřinese.

Možná, že máte podobnou zkušenost jako já, nebo vás dovolená teprve čeká. Věřím, že tento článek bude nějakým způsobem užitečný. Na konci se dočtete pár mých postřehů a doporučení, jak to zvládnout, když to zrovna není tak báječné, jak jsme si vysnili. Dnes to bude spíše osobní zamyšlení než odborný text. Blíží se totiž čas léta a dovolených a mým cílem je dnes psát pro ty, kteří si u čtení chtějí trochu oddychnout.

Většina z nás se pravděpodobně mylně domnívá, že dovolená začíná odletem nebo okamžikem, kdy nasednete do auta či jiného dopravního prostředku a prostě vyrazíte. Ve skutečnosti ale dovolená začíná už dny nebo týdny předtím. Ruku na srdce, ale kolik času a energie vám zabere naplánovat dovolenou, vybrat lokalitu, rezervovat ubytování a letenky, domluvit termín dovolené se zaměstnavatelem apod.? Jsou tací, kteří mají plánování dovolené jako hobby a přináší jim to radost, ale zdaleka ne všichni to tak máme. Pro některé je plánování dovolené složitá a stresující záležitost, kterou stačí absolvovat jedenkrát za rok.

Když jedeme na dovolenou, musíme se zabalit. Nevím, jak to máte vy, ale já proces balení od malička nesnáším. Pamatuji si, jak jsem se od šesti let balila na třítýdenní tábory podle přiloženého seznamu. Tábory jsem milovala, ale balení pro mě vždy bylo za trest. Po letech jsem se přistihla, že si ty seznamy už píšu sama, ale balení nesnáším pořád. Ještě horší postoj k němu mám od té doby, co se nám narodil syn. Předpokládám, že většina maminek teď chápavě pokyvuje hlavou.

Náš odjezd na dovolenou byl poněkud hektický. Začalo to již o týden dříve, kdy jsem se snažila dohánět všechny pracovní a jiné resty z velmi praktického důvodu – abych pak opravdu měla deset dní úplné volno. Do toho jsem nakupovala opalovací krémy, hledala boty do vody, zjišťovala, zda jsou mému synovi ještě plavky z loňska, a přemýšlela, jestli ten kufr vydrží ještě jednu cestu letadlem, nebo už je čas koupit nový. Cítila jsem se hodně pod tlakem a ve stresu a pomohly mi techniky, které jsem se naučila v rámci výcviku EmotionAid®, díky nimž se mi podařilo nervový systém zklidnit.

Po týdnu stresu, zařizování a příprav jsme konečně vyrazili autem na letiště do Vídně. Po cestě jsme potkali dopravní zácpu a můj stres se opět zvýšil v důsledku pozdního příjezdu na letiště. Letadlo jsme nakonec stihli asi i díky tomu, že jsme letištěm proklusali. Cítila jsem se hodně ve stresu, což je asi to poslední, co člověk, který se ještě před více než rokem bál létat letadlem, opravdu před vzletem potřebuje. Letěli jsme na Krétu a cesta na místo nám trvala celý den. Ta velká únava z cesty se podepsala na fyzické i psychické pohodě nás všech. A ve chvíli, kdy jsme stáli před krásným domečkem, měla přijít úleva (ano, to bylo moje očekávání). Nepřišla. Následovalo zjištění, že ten krásný domeček je u hlavní silnice, kde je hodně silný provoz. Okna byla stará a netlumila vůbec žádný zvuk. První noc jsem kvůli tomu skoro nespala. Další noc naštěstí zabrala únava a sluchátka do uší.

Druhý den jsme zjistili, že je to tam opravdu krásné, jen ten klid že musíme hledat jinde než v domečku. Očekávaný relax na terase s výhledem na moře v dálce se nekonal. Šli jsme tedy na pláž, užili si slunce a byla to taková jednodenní idylka. V duchu jsem jásala: „Konečně dovolená, o jaké jsem snila!“. A pak se pokazilo počasí a to zásadně ovlivnilo další průběh dovolené. Výrazně se ochladilo, pršelo a byla strašná zima. Dokonce i v domečku bylo 16 stupňů. Chodili jsme se ohřát do muzeí a snažili se využít čas jinak. Moře ani pláž nepřicházela v úvahu. Užili jsme si města, památky, soutěsky, zříceniny a rozkvetlé louky. Snažili jsme se být stateční a přesvědčovali jsme sami sebe, že to nevadí. Přitom jsme několikrát denně otevírali aplikaci s počasím s nadějí, že zítra se snad už konečně oteplí! V Čechách tou dobou bylo dvacet šest stupňů a kamarádky mi psaly, že se koupou a opalují. Přiznávám se, že jsem jim záviděla.

V druhé půlce pobytu se konečně oteplilo a moje tělo konečně přepnulo z módu přežívání zimy na užívání si dovolené. Nutno říct, že moře bylo pořád pouze pro otužilé. To pravé léto na Krétě začalo v den našeho odjezdu. Myslím, že jsme všichni cítili trošku zklamání a nikomu se nechtělo domů. Každý z nás chtěl ještě trochu toho slunce a alespoň malinko se opálit, aby vůbec bylo poznat, že jsme někde byli.

Když hodnotím naši dovolenou, tak s jistotou vím, že jsem ji už opravdu potřebovala. Jsem ráda, že jsem zažila rozkvetlou Krétu na jaře, kdy na vrcholcích majestátních hor ještě můžete pozorovat sníh. Epické! Moc ráda bych se sem jednou vrátila, ALE příště opravdu v létě!

Poslední týdny máme v Čechách moc hezky a já si to užívám víc než kdy jindy. Když si někdo stěžuje, že je mu vedro, tak já si v duchu říkám: „Ještě, že je tu teplo a nemrznu jako na Krétě.“

Závěrečné doporučení z této dovolenkové zkušenosti aneb co bych udělala jinak a co si z toho odnáším:

1. Ten týden před odjezdem bych si pro sebe nepřichystala takové pracovní a úkolové harakiri. Vzalo mi to hodně síly, která mi pak chyběla. Pravděpodobně bych tu zimu a další nevyspání zvládala lépe, kdybych nebyla už úplně vyčerpaná. Mimochodem víte, že spousta lidí během dovolené onemocní? Mě se to často stává, když dlouho jedu na maximum a pak vypnu, takže jsem se trochu bála, aby se mi to nestalo. Nemocný byl nakonec můj syn.
2. Dávat si pořádnou časovou rezervu a být včas na letišti. Minimalizuje to pak další stres – nejen ten váš, ale i dalších účastníků výpravy, což zase zmírní váš stres z toho, jak oni pod stresem mohou reagovat a chovat se.
3. Dobře si promyslet a komunikovat potřeby a očekávání všech „účastníků zájezdu“. Očekávat, že chce každý strávit dovolenou takovým způsobem jako vy, jezdit na stejné výlety, vstávat a chodit spát v podobnou dobu apod. je první krok k velkému nedorozumění a velké nespokojenosti.
4. Čas pro sebe – důležitá položka na seznamu! Mít chvíle, kdy se stáhnete z kontaktu a jste jen sami se sebou. Je to dobrá prevence „ponorkové nemoci“. Upřímně, kdy jste naposled strávili se svou rodinou 10 dní v kuse od rána do večera? Já před měsícem a s nadsázkou musím přiznat, že se z toho ještě pořád vzpamatovávám, a to svoji rodinu miluji a moc ráda jsem s nimi byla. O to víc jsem byla vděčná za chvíle, kdy večer všichni usnuli nebo když mě nechali chvíli samotnou na pláži a šli si po svém.
5. Odpočinek kdykoliv je to možné. Protože cesta je většinou obrovská zátěž. Sbalit celou rodinu je také velký energetický výdej. Zvykat si na nové prostředí a jiný režim je pro tělo také náročné – např. chodit na dovolené po horách, cvičit na pláži nebo ležet na slunci na pláži je pro tělo také jistá forma zátěže.
6. Dovolená s dětmi – to je specifické téma, na které bych mohla napsat samostatný článek. Řekněme si to upřímně, dovolená s dětmi je něco úplně jiného než dovolená bez dětí. Děti jsou v jiném prostředí a často se podle toho chovají a na vás je jim pomoci tu zátěž zvládnout. Otázka je, zda vám ještě zbývá po tom všem předchozím síla na regulaci emocí vašeho dítěte?
7. Očekávání – moc ráda bych vám napsala, ať je nemáte, ale já sama tohle neumím. Domnívám se, že je fajn nemít úplně přehnaná očekávání, protože pak člověk není tak moc zklamaný – tak to funguje mě osobně. Nicméně nejvíc mi funguje flexibilita – to je od té doby, co jsem máma, moje královská disciplína. Ať se děje cokoliv, vím, že se to nějak změní, vyřeší a že to prostě nějak dopadne a že zase bude líp.
8. Návrat domů – do čeho se vracím? Čeká mě praní pěti praček a e-mail plný pracovních úkolů a požadavků, co měly být hotové ideálně včera? Tak to je problém. Naše tělo si potřebuje zvyknout na to, že je opět doma. Tím se vracím k bodu č. 5 a možná také k bodu č. 6.

Možná vás článek inspiruje k tomu, abyste při plánování další dovolené mysleli nejen na destinaci, ale také na vlastní energii, očekávání a potřebu odpočinku. Jet na dovolenou a ve zdraví a psychické pohodě si ji užít považuji tak trochu za super schopnost.

S odstupem času dávám naší dovolené 9 z 10. Ne proto, že byla dokonalá, ale proto, že nám připomněla něco důležitého: odpočinek nevzniká automaticky tím, že odjedeme na jiné místo. Někdy je potřeba zvládnout únavu, zklamání, změnu plánů i vlastní očekávání. A možná právě v tom spočívá skutečné kouzlo dovolené – ne v její dokonalosti, ale v tom, že nám na chvíli umožní vystoupit z běžného života a podívat se na něj z jiné perspektivy.