Olga.KrajcovaTento článek tak trochu navazuje na článek o předsevzetích. Je to téma, které mě každý podzim a zimu znovu a znovu přichází na mysl, když se setkávám se svými vyčerpanými a přetíženými klienty anebo když se cítím vyčerpaná já sama.
Dnes je to přesně měsíc od Vánoc. Jedu vlakem do Prahy. Hledím z okna a pozoruji ubíhající krajinu. Všude se válí chomáče mlhy a na zemi leží sníh. Chtěla jsem cestou ve vlaku pracovat, ale vůbec mi nejde být produktivní. Nejraději bych zůstala doma zachumlaná pod dekou a četla si knihu nebo spala. Nepřekvapuje mě to. Pořád je zima, světla zatím od slunovratu přibylo jen trochu a já prostě nemám energii ani chuť být výkonná. Ve volném čase se snažím být laskavá ke svému tělu a jeho potřebám. Stačí mi, že chodím do práce, setkávám se s klienty a starám se o rodinu a domácnost – to je pro mě každý den vrcholem mé produktivity. Kdybych mohla hlasovat, zavedla bych pro lidstvo zimní spánek nebo zimní odpočinek či něco takového. Každý večer teď toužím jen po odpočinku a poklidném čase v horké vaně, s knihou nebo u filmu a po kvalitním spánku. Realita je taková, že takového času mám samozřejmě mnohem méně, než bych chtěla a potřebovala, protože mám malé dítě. O radostech a strastech mateřství sem na blog ráda napíšu někdy příště.
Poslední dva měsíce ani moc necvičím – jen tak lehce, abych se udržela tzv. „v chodu“. Pryč je moje letní kondice a touha chodit na dlouhé procházky, jezdit na kole, plavat… Moje dřívější (rozumějte mladší) já by si to asi vyčítalo, ale já si to teď užívám. Vím, že ten čas plný energie, tvoření, výletů, cvičení a lepší kondice opět přijde – na jaře.
Opravdu nerozumím tomu, proč si to my lidé děláme. Celá příroda se na zimu uloží ke spánku. Příroda a zvířata nejsou v zimě produktivní – spí, šetří energii, odpočívají a regenerují. Kéž bychom my lidé mohli dělat to samé! Jenomže my si místo toho pořídíme začátek školního roku a spoustu shonu hned po prázdninách. A když už po pár měsících „meleme“ z posledního, tak si dáme ještě Vánoce – další shon a stres. Není divu, že většina z nás nejpozději o Vánocích onemocní. Tělo je zkrátka unavené, přetížené, a už nemá odkud brát energii. Mně se to letos stalo také – těsně před svátky jsme všichni dostali covid.
Nastal měsíc leden a nerespektování našeho těla v souvislosti s ročním obdobím pokračuje. Všichni se nahrnuli do posiloven a přibylo běžců na naší cyklostezce. Já nad tím jen kroutím hlavou. Teď po třech týdnech už těch běžců na cyklostezce zase ubylo. Nejspíš jim došla síla. Nedivím se. Leden je z mé zkušenosti jeden z psychicky nejnáročnějších měsíců. Na třetí lednový týden připadá tzv.“ Blue Monday“ – ten nejdepresivnější den v roce. Údajně je to celé marketingový trik a podvod (aby se v zimě lépe prodávaly zájezdy k moři) a žádné výzkumy „tu depresivitu“ prý nedokazují. Nicméně v lednu opravdu zažívám u sebe i u klientů velkou únavu, nedostatek energie, nepříjemné pocity a zhoršení psychického stavu. Jakoby najednou nebylo na co se těšit, pomalu došla síla a do jara je ještě moc daleko. Slunce nesvítí a nehřeje, vánoční světýlka a radost z dárků je zapomenuta. Kdo byl na Vánoce nemocný, tak je vyčerpaný a smutný, že si o tom volnu vlastně ani neodpočinul. Kdo může, odlétá do teplých krajin, aby nabral trochu bronzu a radosti. Každý dělá, co může.
Někteří moji klienti si v těchto dnech vyčítají, že se cítí špatně, že nestíhají, nejsou produktivní, nic se jim nechce, trpí velkou únavou a nechutí k práci či k velké aktivitě. Snaží se to nějak překonat. Mají pocity viny a jsou na sebe nazlobení, když jim to nejde. Vždyť je nový rok a je potřeba plnit předsevzetí a rozjíždět nové projekty! Jakoby to byla nějaká povinnost nebo nepsaná úmluva. Nový rok = nový začátek? Kdepak. Jen podle kalendáře. Kalendáře, který si vytvořili lidé. Dřívější společnost by si při pohledu na naše počínání nejspíš klepala na čelo. Je zima – čas odpočinku, který velké produktivitě a aktivitě prostě nepřeje. Naše tělo zkrátka nechce makat na 100% a je přirozené, že teď máme méně energie. Bojovat s tím je tak trochu „proti přírodě“. Proti našemu biorytmu i ročnímu cyklu, kterému ať chceme či nechceme, všichni podléháme.
Já osobně se hodně šetřím a dbám na své potřeby. Jsem k sobě laskavá, i když mi to teď s tou produktivitou moc nejde. A moc se těším na jaro. A ještě více na léto, protože jsem vyloženě letní typ.
Abychom neskončili moc depresivně: Před chvílí jsem se na IG dočetla, že těch deset nejtemnějších týdnů v roce už máme za sebou. Dnes ráno jsem slyšela zpívat ptáčky. A tak bych chtěla zakončit tuto úvahu tím, že už ve vzduchu cítím jaro a mám v sobě naději, že se ho dočkáme a bude tak jako každý rok kouzelné.